Modrý burčák 2009

Autor textu Foto a video Ostatní
Hynek Hynek
Fotogalerie (s Naďou Urbánkovou)
Film Honza plaší špačky
Interaktivní M A P A
Panorama Nové Mlýny
Panorama Mikulov nám.
Prosinec = Vánoce, červenec = prázdniny, září = burčák tour. To už k sobě patří a na to se těším. Je to stejné a přece jiné. Rok 2009 byl dobrý pro náš burčák a bude asi dobrý i pro víno z něj vzniklé. Modrá obloha letošního ročníku potvrzuje tato slova.
A jak jsme v roce 2009 táhli 177 km dlouhou a mnohalitrovou tour na jihu Moravy? Tady je telegrafická odpověď.

Větráme

Ve čtvrtek večer je celé auto provoněno burčákem. Když položíte tašku na podlahu auta šikmo a lahve s burčákem správně nejsou dovřeny, tak se tam vážně tento mok neudrží. On v těch lahvích vůbec nemá tendenci vydržet. Obsah tří petek byl brzo v nás (V HaHy, v MupyMup, v Suši). Též jsme zjistili, že ořechy se lépe otvírají sikami od Kalimera než dnem lahve od šumivého vína (preventivně vypito). Poslední poznatek: po slivovicové tečce se dobře spí a nemá vliv na hlasitost spánku.

 

 

 

Páteční cesta začíná nákupem burčáku a cestou po cestě Alkoholce (Mirek je místní znalec) do Bavor k vinařství Tanzberg. Mikulov letos procházíme pečlivě (jsou tam "kešky"):
- Svatý kopeček (Honza trhá řetěz)
- Kozí Hrádek
- Zámek
- Vinotéka jako v roce 2008 (i červený burčák)
Obědváme v historickém domě bývalého židovského rabinátu, kde v letech 1553-1573 působil jako zemský rabín legendární Jehuda Löw ben Becalel, známý jako Rabbi Löw, podle pověsti tvůrce proslulého Golema (hotel Tanzberg). A na takovém místě si musíme dát židovské speciality, Goldene joch a cibulový kugl (podrobně).

 

Obec Bulhary se stává tradiční zastávkou našich moravských cest.Foto k filmu BOBULE II Jak by ne. Jsou tu mladí blonďáci nořící lahve do kádě s burčákem (letos byl jen blonďák), je tu dobré víno, dávají ho dobří lidé, pro nás především Bohouš Šebesta- vinař, filmový herec, milovník žen (nejraději má asi Olgy), chovatel nalezených psů. I letos nezklamal - nejen nás, ale i přijedší KaJa (Karel s Janou a Jirkou). Prohlédli jsme si fotky z druhého dílu filmu Bobule (natáčení se Bohoušovi muselo líbit, podívejte se), ochutnali nejen burčák (mě nejvíc chutnal tramínek). Těžko se nám zvedalo z pohovek. Jelo se ale vesele, dost vesele (mimo silnici), tentokráte bez trávníkových pádů, i když jsme zvedali hlavy  k balonům nad Pálavou.
Večer naše řady doplnili MaVr a rychle se zařadili (Marcele také chutnal tramín).

 

Sobotní program byl tradiční: Pavlov (nákup burčáku), hráz Nových mlýnů (hejno špačků připomínalo Hitchcocka), Lednice (doporučujeme oběd v Hippoclubu), Janohrad, průchod parkem,Apollonův chrám, tři grácie, Svatý Hubert, Randesvous. Ve Valticích jsou slavnosti burčáku, to se musíme nejen zastavit. Z kolonády (Rajstny) fičíme do Mikulov, brzdíme v Bavorech na ochutnávku u Pončíkových, kde chutnáme i méně známé, neoficiální odrůdy. Působí dobře na psychiku, Mupy se cestou domů po alkoholce stále smála.
Mezitím Terorista připravil k večeři kuře a podává k němu Včelaříkovy koule. Jsou chutné a neuvěřícně jednoduché. Recept prozradí Honza. Večer se člověčenezlobíme.

     
Nedělní program byl netradiční, pěší. Přes Klentnici stoupáme na Sirotčí hrádek, Stolovou horu a klesáme ke kostelu do Café Fara. V krásném prostředí s pomalou obsluhou (na rodinnou obsluhu je tu moc lidí) nakupujeme kávy, čokoládu s vrtítkem, pivo (!), řecký jogurt (jogurt, med, ořechy) a cyklistické dresy od Slívy.
Vyhlídková trasa vede po červené až na Děvičky (Dívčí hrady) kde pozorujeme okolí společně s paraglidisty. Zeleným stínem listnatého lesa po modré se vracíme (s mezipřistáním na nákup burčáku v Klentnici) na základnu. Nákup vína (Pálava!) provádí Hanky v Pavlově u Prágerových.
Večer je teroristický. Nejdříve nutíme vzpírajícího se Vráťu hrát žolíky, pak smích hráčů matfyzáckého člověče nezlob se budí spící.

 

Pondělní program začal netradičně brzkým výjezdem, už v 9:00 (předchozí dny okolo desáté). Burčák zajišťujeme u pana Formana a míříme do Rakous. Hrozny v Rakousku jsou extra husté, kulička na kuličce. Z Plakacího kopečku (Schweinbarther Berg), kam asi chodili Rakušané vzpomínat na rodné vsi ležící na Moravě za železnou oponou, byl tradičně pěkný pohled. Nový výhled nás ale čekal před hradem Falkenstein. Co to je? Že by vědecká měřící aparatura? Dojíždíme blíže a zjišťujeme, že to je:
- Dänikenův pomník
- Archimedovy kruhy
- Odložená kolečka Rakušanů, co měli nějaké navíc
Asi to je fakt umění, tvořené z obručí kol a sudů.
Pro nás novou Vinařskou stezkou mezi vinicemi se dostáváme k ochutnávací vinici nad Herrnbaumgartenem. K místním loňským ponožkám, zdá se, nové nepřibyly, za to je tu umělecký měřič větru. Podél hranic na rakouské straně se vracíme. Konec. Konec? Ne, celý rok budeme při víně vzpomínat a pak se těšit na Burčák tour 2010.
Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla a text doplnila Hana.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:


Na hlavní stránku HaHy