Istanbul
město setkání
|
|
Istanbul |
|
| V Istanbulu jsme setkali s naším synem
Jindrou, který tu v rámci výměnného studijního pobytu je na vysoké škole. V
Istanbulu se setkává křesťanství s islámem. V Istanbulu si přes mořskou
úžinu podávají ruce kontinenty. V Istanbulu se setkáte s okázalým bohatstvím
i hlubokou chudobou... |
| Po vystoupení z letadla je prvním překvapením
první obchod - je s alkoholem. Tedy žádné odříkání. Druhým překvapením je
houpající se mikrofon nad našimi hlavami při setkání na letišti - natáčí nás
televize, asi se nikdy nedozvíme do jakého pořadu. Jindra se svou výškou a dredy je častým cílem zvědavých pohledů (a to na letišti ani neměl bílého
potkana). Milý čtenáři, nebudu tě obtěžovat líčením našeho asi 80 km chození po mešitách, muzeích a palácích. Ukážeme si jednotlivé dojmy. |
Mešity-
 nákupní středisko, sklad, mešita. Paneláky, nádraží, mešita. Zpočátku
překvapují, ale pak si uvědomíte, že i v té naší stověžaté je kostel vedle
kostela. Se vstupem nejsou žádné problémy, jen se musíte přezout (boty venku
nebo v pytlíku s sebou), Hana si brala šátek, při hromadné modlitbě jí
půjčila "děvčata" sukni. Nejintenzivnější
zážitek: Asijská část - muezín svolává k motlitbě a Jindra se ptá: "Chcete
vidět Turky, jaxe modlí?" "Ano, chceme." Míříme do mešity. Tady mají
ženy zcela oddělený prostor. "Mami, ty jdi tam a nezapomeň se zout", velí.
"Budu dělat, to, co ostatní ženy" říkám si a s obavami vstupuji. Zároveň se
mnou vstupuje i žena mezi 60 a 70 lety. Na hlavě mám šál, ale ona něco na
polici hledá. Je mi to divné. Sukně - dlouhá, v pase guma, oblékám si ji
přes džíny a všímám si, že ženy, které mají kalhoty mají přes ně alespoň
něco jako minišaty. Stoupáme si do řad a z repráků je slyšet motlitba.
Stojíme, ruce k uším, poklek, předklon, paní vedle mě (ta, co mi podala
sukni) mě sleduje, ale není to nepřátelské. Občas mi položí ruku na stehno,
aby mě upozornila, že mám zůstat. Sleduji ženy kolem sebe. Ne všechny sedí
na patách, některé mají zadek bokem. Ty starší nebo objemnější mají plastové
sedátko. Mystika se nedostavuje ( v křesťanských chrámech bůh bydlí, mešita
je prázdný prostor). Některé ženy odcházejí, ale vypadá to, že motlitba
ještě nekončí. Naopak, moje "patronka" se posunuje blíž k ostatním, které z
věšáčků na zdi sundávají korálky. Silně to připomíná růženec, jen křížek
chybí. Berou si korálky do ruky a moje patronka si také jedny bere, sahá do
své igelitky a jedny korálky mi podává a zároveň mi naznačuje. Ano, není to
zdrávas, ale jiné slovo. Držím korálky a "počítám". Motlitba končí.
Paní vedle mne se ke mně obrací a sděluji mi své jméno: Fatima, říkám Hana a
že jsem z Czech republic in Europe a dodávám křesťan. Chápe a opakuje
Hana - christianer. Vracím korálky, ale Fatima mi naznačuje, že si je mám
nechat. Ostatní ženy se k nám obrací a já vím, že jim sděluje můj původ.
Snažím se říct, že Alláh a Bůh je jeden. Jedna z žen se ptá, jestli je to
poprvé, co se setkávám s koránem. Ano, je to poprvé. Islám je jednička,
sděluje mi jiná. Vše je nesmírně přátelské. Mají radost, že se cizinka s
nimi modlila. Mladá dívka umí anglicky a má chuť si povídat. na něco se mně
ptá. Moje totální jazyková nedostatečnost však přebírá vládu. Jejím otázkám
nerozumím a jsem natolik přeqapená, že mě vůbec nenapadne ji dotáhnout k
Jindrovi. Škoda, mohla jsem mnoho získat. |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Bílé budky - pro ptáčky jsme viděli budku jen jednu. Tyhle jsou velké a jsou v nich policisté a hlídači. Buď je tam jeden, který si hraje na mobilu nebo čte noviny nebo spí, výjimečně i "hlídá". V těch vícemístných jsou tři. Jeden zvedá závoru a další dva spolu diskutují. Muže v černém najdete všude: Na vstupu na most, na lodi, na křižovatce, u vjezdu na parkoviště, v muzeu, na rušnější ulici... Ve vstupech jsou pak specialisté. Jeden přísně hledí, druhý se dívá do batůžku a kontroluje průchod bezpečnostním rámem, třetí je specialista na zastrkávání vašich vstupenek do turniketů. Všude je přezaměstnanost, v restauraci o čtyřech stolcích kolem vás běhá pět lidí. |
 |
 |
 |
 hlídač, metař, vedoucí, stříkač |
 Prodavači preclíků |
 prodavači zobu |
 prodavač kaštanů |
 Lidé - jsou usměvaví, při každé
příležitosti, včetně prodeje teplých brambor na ulici podávají ruku.
Prodávají a smlouvají, řídí tisíce taxíků, desítky jich loví ryby na mostě. Muži sedí v restaurací a hrají
karty nebo vrchcáby a pijí čaj. Hrají šachy a sedí v kuřárně vodních dýmek.
Tlačí vozík na třech kolech a převáží doslova cokoli. Stojí u vozíku na
třech kolech a prodávají simit (preclíky) nebo pečené kaštany nebo sladkosti.
Sedí a čistí boty. Běhají s podnosem a roznáší jídlo a čaj. Ženy mají šátky
(15%) a okouzlují vás svýma hnědými očima. Žebrají. Vybírají kontejnery s
odpadky a třídí odpad na plasty, sklo a papír. To naloží do vaku na
kolečkách, který je větší než oni a táhnou jej v hustém provozu. |
 univerzální převozní vozík |
 třídič odpadu z kontejnerů |
 |
 |
 |
 |
Paláce a kostely a muzea - výčtem: |
 |
Mešita u mostu Galata. Pravověrní muslimové si před vstupem myjí nohy v připravené "umývárně" |
|
 |
Přeměněný byzantský chrám (měl být větší než Šalamounův palác v Jeruzalémě) na mešitu. Přitom nebyla původní díla zničena, ale jen zabílena. Agia Sofia. |
 |
 |
Modrá mešita s neobvyklými šesti minarety. Obrovská stavba. Mešita Sultan Ahmend. |
 |
 |
Palác Topkapi. Palácový komplex, sídlo sultána. Je obklopen hradbami, je to město ve městě. Součástí je klenotnice, my jsme též navštívili výstavu o Islámu. |
 |
 |
Reprezentativní empírový palác, který svou honosností přispěl k pádu říše. Rozhodně stojí za návštěvu (15 Lir, studenti 1 Lira=13 Kč (2009/02). Dolmabahce. |
 |
 |
Malé Turecko. Park s miniaturami tureckých staveb. Byla to naše první návštěva takové expozice a tak jsem byli nadšeni. |
 |
 |
Na hlavní třídě, ale skryt (povinně?) zástavbou je i katolický kostel. |
 |
 |
 |
 |
Jídlo -
protože náš Jindra je student, jedli jsem lacino a dobře. Jídelny fungují
tak, že na ohřevném pultu si vyberete, co lahodí Vašemu oku a to vám
přinesou na stůl (od 1 liry=13 Kč do 3 až 5 lir). Na stolku v těch "našich"
jídelnách je krabice s chlebem, kterého si můžete vzít, kolik chcete a je
stále doplňován. K jídlu dostanete vidličku a lžíci, na stole jsou ubrousky
a universální oranžové
 dobré koření
(chilli papričky ). Na přání dostanete i omastek s kořením.
 Nejlepším
jídlem pro mě byl balik ekmek. Na grilu upečená rybka vložená do
housky se zeleninou, pokapaná citronem. Další sqělé jídlo byl lilek na více
způsobů. A také vynikající kirpidési, jehož základ tvoří arabský chléb.
Trochu nezvyklé je mleté syrové maso zabalené v arabském chlebu. Nejhorší,
chuťový zážitek proběhl na Ostrově Büyükada. Po příjezdu nás Jindra odvedl do
levné restaurace, která měla nabídku pouze na tabuli. Toast jsem zavrhla.
"Co to je Pescata?" zeptala jsem se synka. "Nevím, zkus to, stejně to sníš",
hbitě odpovědělo dítě. Je pravda, že lehce rozpečená, rozříznutá houska
naplněná studenými hranolky pokapanými kečupem a majonézou je dost hnusná,
ale přece to nevyhodím. Pivo není pro Turky běžným nápojem. V samošce se
prodává místní nápoj, který se jmenuje pivo, vzhledem i pivo připomíná,
chuťově se dá, ale pivo to není, i když na vinětě je nápis Pilsen. Víno je
drahé a nechutné. Turci pijí čaj - černý a přeslazený a ayran - lehce slaně
ochucený kefír - mňam, ten nám fakt chutnal. Cukráren je spousta, nádherný
dorty i malé zákusky. Neochutnali jsme, neb synek prohlásil: "mami, to je
strašně sladký, to bys nevydržela." Jednou jsme v restauraci ochutnali
i turecké kafe, panák kávy uvařené v džezvě. Poslední večer vyrážíme
ochutnat Klumpir. Chlapec - číšník vytahuje z kamínek obrovskou
pečenou bramboru, kterou do půlky rozkrojí, seškrábne vnitřek a rozňahňá s
máslem a strouhaným sýrem. Na bramboru pak přidá olivy, kukuřici, hrášek,
vlašský salát, zelí s majonézou...., navrch kečup a zabodne 3 lžičky, ňamina. |
 |
 |
 |
 |
 Hana ochutnávala |
 |
 |
 |
 klumpir |
| Kočky, kola, koně - lovkyně myší jsou tu oblíbené a jsou na každém kroku. Psi je už ani nehoní, to by nedělali nic jiného. Kol jsme v Istanbulu moc nenašli, v hustém provozu na silnicích jde o život a na úzkých chodnících se schody a chodci a auty parkujícími na chodníku to také moc nejde. Přesto existuje místo, kde je překolováno. V souostroví Princezniných ostrovů, na ostrově Büyükada je ZAKÁZÁN provoz aut. Ostrov je určen k rekreaci a je plný krásných dřevěných "koloniálních" domů. Jedna půjčovna kol je vedle druhé. A zde jsem zažil svůj nejkurióznější zážitek. Představte si autobusové nádraží, takovou menší Florenc. A místo autobusů kočáry s koňmi. Padesát kočárů, sto koní vedle sebe. |
 |
 kočky tu krmí |
 Půjčují se i dvojkola |
 Na cyklistickém ostrově nesmyslný zákaz |
 Dobrá nosnost |
 S kapsou se svačinou |
 Výjimka v novější zástavbě, 500 m stezky |
| Prodej, ulice, bazar - na ulici se odehrává začátek obchodu. Tam je hlavní nabídka. A vybírat si můžete dobře. Projdete ulicí koberců, pak uličkou svítidel, obchůdků s hudebními nástroji, ulicí domů se svatebními šaty. |
 Venkovní kuřárna |
 ulice koberců |
 Šátek jako suvenýr |
 Cídičky kovů |
 Bazar-4000 krámků pod jednou střecho |
 Helča by si na svatbu vybrala. |
| Mustafa Kemal Atatürk (otec Turků)- je všude. Jako socha, jako podobizna v obchodech, jako fotografie ve všech muzeích. Jeho jméno nesou náměstí, ulice, mosty, školy, letiště... Snad jej skutečně cení pro přechod k Evropanství. |
 |
| Dobře bylo v Turecku! |
 |
 |
 |
Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla
a text doplnila Hana.
Sem 
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.
Translate this page to:
