Hana Horká v Austrálii

Austrálie

Australani

Aussie, vyslov [ozi], je možné psát i Ozi

Klíčové slovo, se kterým se návštěvník Austrálie setká hned po příjezdu v názvech i v řeči. Je to hovorový výraz pro “Australian“, používá se tedy jak k označení Australanů, tak všeho, co je australského původu, zejména něco echt australského. Vztah k dětské fantasy knize “Čaroděj ze země Oz/The (Wonderful) Wizard of Oz“ je trochu oklikou. Knihu vydal L.Frank Baum v roce 1900 v Chicagu a dostala se do zlatého fondu amerických pohádek. Samotné jméno země Oz prý vzniklo podle písmen na šuplíku kartotéky O-Z. V roce 1939 byl podle knihy natočen velmi slavný muzikál, a tento muzikál tajně sleduje Nullah (australský míšenec) ve filmu Australia, protože v té době černí ani míšenci do kina nesměli. Ozi tak obdivuje Oz…

Samotní Australani/Aussies jsou usměvaví, velmi příjemní, spontánně se dávají do řeči na potkání, zvláště v odlehlejších místech. Nabízejí pomoc ještě dříve, než je člověk požádá. Ukazovali mi cestu, aniž jsem se ptala, doporučovali zajímavá místa k návštěvě, půl hodiny pomáhali při surfování na Internetu, vše s velkým zájmem. Zajímali se, odkud jsem, a někteří (táborníci, které jsem poznala v kempech) sami v Čechách byli. Univerzální odpověď na danou otázku však byla: Evropa, Česká republika, mezi Německem a Rakouskem… Radostné přitakání: Je tam zima!

BBQ

BBQ je zkratka pro barbeque, grilování, gril, grilovací party apod.

Grilování je australskou oblíbenou zábavou doma i při pobytu v přírodě a mezi standardní vybavení kempů, míst na piknik u moře, v městských parcích, na silničních odpočívadlech, v hostelech i jinde patří plynový gril. Tento grilovací sporák je dispozici zdarma, stačí zmáčknout knoflík, zapálit a každých 5 minut mačkat, aby nevyhasl. Grilovací povrch je kovový, polévá se olejem, který stéká doprostřed do výlevky a po ukončení grilování se plech vyškrabe kovovou špachtlí. Griluje se maso, ryby, klobásy, karbanátky, zelenina, žampiony, brambory, cokoliv. Fronta na grilování je jedinečnou příležitostí se seznámit se sousedy v kempu.

cesty

Cesty, silnice, dálnice. Po silnicích jsme najezdili přes 5 tisíc kilometrů. Vzdálenosti v Austrálii jsou velké, mezi velkými městy, jako Sydney – Brisbane, Sydney – Melbourne je tisíc kilometrů, přes kontinent do Alice Springs, Darwinu nebo Perth je to ještě dál (Sydney – Alice Springs – 2800 km, Sydney – Perth – 4000 km). Přes kontinent se většinou létá, pokud nechtějí fajnšmekři strávit 3 dny ve vlaku propojujícím Indický a Tichý oceán (Indian Pacific Rail, Sydney-Perth, 4325 km). Ne vždy je létání ta nejvýhodnější možnost, zvláště když s sebou taháme spoustu věcí, nebo když chceme poznávat krajinu kolem. My jsme cestovali po silnicích na trase Sydney – Hervey Bay – Sydney a Melbourne – Sydney. Chybou by bylo srovnávat (podle filmů) australské silnice s americkými dálnicemi. Sice se jmenují highway, např. Pacific Highway, Princes Highway, ale jsou to normální silnice. Ideálně tříproudé - v každém směru jeden pruh a třetí předjížděcí pruh se mění střídavě v obou směrech asi po 3 kilometrech, někde jen dvouproudé. Skutečných dálnic je velmi málo, postupně se staví hlavně v okolí velkých měst po jednotlivých úsecích a zatím jsou rozestavěné. Dálnici se říká freeway. Zajímavé je, že v některých úsecích dálnic jsou na kraji pruhy pro cyklisty. Všude je maximální rychlost 110 km.

Češi

Česká krajanská komunita v Austrálii je pátá nejpočetnější na světě. Předčí ji pouze lidé s českými kořeny ve Spojených státech, na Slovensku, v Kanadě a v Chorvatsku. Podle údajů z roku 2006 zde žije přes 21.000 Čechů, z nich 36% v okolí Sydney a 27% v Melbourne.

Prvním (doloženým) Čechem, který vstoupil na australskou půdu, byl v 18. století botanik Tadeáš Haenke. Ve službách rakouského císaře Josefa II. se účastnil vědecké expedice a nasbíral mnoho druhů rostlinstva v Evropě dosud neznámých. Prvním Čechem, který se v Austrálii usadil, byl Marek Blucher, narozený v Praze roku 1801. Život jej zavedl do Anglie, odkud byl za krádež deportován do Austrálie. Posléze se usadil v Sydney.

Hlavní přistěhovalecké vlny ve 20. století byly v době hospodářské krize ve 30. letech, po Únoru 1948 a Srpnu 1968. V současné době jezdí do Austrálie na zkušenou studovat a pracovat mladí Češi, kterých zde je asi 6.000.

My jsme jeli do Austrálie také proto, abychom navštívili naši pratetu Antonii, která sem emigrovala za rodiči v roce 1937 jako 13-letá a později se vdala za Jerryho Kramera, bratra mé tchyně, který utekl před komunisty v roce 1949. Jerry umřel před 20 lety, ale 84-letá teta je stále čilá. Mluví úžasnou roztomilou češtinou s moravskými výrazy i přízvukem (pochází z Moravy). Její syn Johny už česky nemluví, ale teta se snaží česky naučit jeho 3 děti. Johny je velký australský konzervativní patriot: s manželkou lékařkou opustil Sydney a zaměstnání programátora, koupil půdu u subtropického deštného pralesa, vlastníma rukama postavil dům, stará se o děti, zasadil olivový háj a sní o marinování oliv.

Kromě příbuzných jsme se na různých místech Austrálie setkali s několika Čechy, buď zde žijícími nebo turisty. Nejbizarnější setkání bylo na Fraser Island, u zádumčivého jezera ve vnitrozemí. Čecha jsme poznali podle toho, že nahrával úžasnou scenérii na video a komentoval: Tady je to jako na Mácháči.

domorodci

Domorodci, Aborigines, Aboriginal people, původní obyvatelé Austrálie.

Kmeny černé pleti přišly do Austrálie asi před 30.000 lety z Asie. Aborigines žili polokočovným životem v pouštních oblastech ve shodě s přírodou. Při kolonizaci Austrálie byli domorodci vyhnáni ze své půdy. Nucenou asimilací se dostali do měst, kde ztratili kontakt se svou kulturou. Děti byly nuceně odebírány rodičům a „převychovávány“, odtud termín „ukradená generace“. Tato praxe byla zrušena až roku 1973. Rovnoprávnosti dosáhli Aborigines až v 90. letech, kdy jim byla vrácena půda.

V současné době je domorodých obyvatel asi 400.000, tj. 2% obyvatel. Nejvíce, 32,5%, jich žije v Northern Territory. Výnosným turistickým artiklem jsou obrazy a potisky triček, ubrusů apod. kreslené domorodci a rukodělné výrobky ze dřeva a jiných přírodních materiálů. Spojují se v nich naivní obrazy zvířat a milióny teček, bodů, které znamenají, že vše vidí v souvislostech, spojitě, vše je závislé na všem. Jejich dalším talentem je hudba, tanec, zpěv, vyprávění příběhů. Moudrost domorodců spočívá v přírodním léčitelství s využitím místních rostlin, v soužití s drsnou přírodou.

Nejvíce domorodců jsme viděli v Alice Springs, kde připomínali naše Rómy. Večer celé rodiny posedávaly po parcích a na ulicích, hlasitě se dohadovaly neznámým jazykem, trochu s nich šel strach. Ve dne vypadali „normálněji“. Mladík, kterého jsme „ulovili“ na ulici, se ochotně nechal s námi vyfotit a když my pokračovali dál po chodníku spalovaném sluncem, s úsměvem nám předvedl moudrost svého národa: kličkoval stínem domů a stromů, aby se před sluncem chránil.

English

English, australská angličtina. Australská angličtina není tak výrazně odlišná od britské jako americká. Intonace je víc stoupavě-klesavá, zpívavá, hovorové rozdíly ve výslovnosti jsou hlavně u samohlásek. Místo [ei] se vyslovuje skoro [ai]: hazel, místo [i: - dlouhé i] skoro [ei]: week. Začátky hovoru s někým byly vždycky tak trochu nervní, než jsem rozšifrovala výslovnost, a moje intonace byla vůbec nechutně monotónní, trapná.

“Good day. How are you going mate, all right?“ Je typická, až parodická australská věta. Good day je univerzální pozdrav, mate nebo v množném čísle you guys univerzální oslovení. Další typická slova: outback = řídce obydlené vnitrozemí, zapadákov; bush = přírodní les, billabong = stojatá voda ve vyschlé části řeky; creek = řeka nebo potok; posledně jmenovaný výraz je americký, používají se i jiné americké výrazy jako truck, freeway, ale některé zase britské jako chips, biscuit; pravopis často americký: harbor, program. Některá slova jsou převzata z jazyků domorodců: dingo, kangaroo, koala, boomerang, billabong, barramundi.

Fraser Island

Fraser Island se na staré mapě Austrálie jmenuje Velký písečný ostrov. Je to největší písečný ostrov na světě o rozloze 1840 km². Leží nedaleko východního pobřeží ve státě Queensland, asi 300 km severně od Brisbane. Jeho délka je přes 120 km a v nejširším místě má 22 km. Patří k turistickým magnetům Austrálie, od roku 1992 je na seznamu světového dědictví UNESCO. Uprostřed je deštný prales, křižovaný pouze nezpevněnými písčitými "cestami" vzniklými průklestem lesa, pobřeží lemují pláže bělostného jemného písku, na útesech u pobřeží i ve vnitrozemí jsou pískové duny. Ve vnitrozemí je přes sto jezer s křišťálovou vodou.

Turisticky atraktivní je východní pobřeží: Champagne Pools, jezírka ve skále, do kterých se rozstřikuje pěna mořských vln, Indian Head, oranžový výběžek pevniny připomínající hlavu Indiána, vrak lodi Maheno, která zde ztroskotala v roce 1935 a Eli Creek, potok, na kterém je možné v ústí plavat po proudu džunglí jako Indiana Jones.

Na ostrov jezdí trajekty s turisty s vypůjčenými terénními vozy s pohonem na 4 kola (4WD). Na břehu moře je povolená rychlost 80 km/hod., ve vnitrozemí po klikatých úzkých cestičkách v buši nahoru dolů se nedá urazit za hodinu víc než 20 km a míjení protijedoucího auta je problém. Naštěstí jsou čas od času na cestě jakási písková odpočívadla. Většina lidí jezdí na Fraser Island na více dnů – my přijeli na tři, ale existují i jednodenní výlety autobusy. Kempování v pobřežních dunách je dost drsné (horko, vítr), mnohem příjemnější byl náš apartmán v centrální osadě, Happy Valley. Tam byl obchůdek, benzínová pumpa, kavárna a několik ubytovacích budov, vše chráněné ostnatým drátem a mříží na cestě proti dingům. Divokých dingů tu žije asi 120, všude jsou varovné tabule, ale žádné dingy jsme neviděli. Hlavním kouzlem ostrova je neporušená příroda, úžasně jemný písek, koupání v mělké mořské zátoce na SV, v pěnivých šampaňských jezírkách, jezerech s dunami ve vnitrozemí a v potoce Eli. V moři se jinak koupat nesmí, je divoké a se žraloky. V určitých měsících je možné v moři pozorovat velryby, delfíny, rejnoky. Další atrakcí je jízda terénním autem po pobřeží těsně vedle vln, kde je silnice nejtvrdší a jezdí se nejrychleji, je však nutné dávat pozor na vymleté kaňony potoků, dát přednost přistávajícím a vzlétajícím letadlům a hlavně respektovat dobu přílivu, kdy je pobřežní “silnice“ zatopená. Ve vnitrozemí se jezdí rallye. Mě nejvíce fascinovala nepřítomnost civilizace (samozřejmě zdánlivá!) a “materiální nenáročnost“ ostrova. Fraser Island bylo nejkrásnější místo, které jsme v Austrálii navštívili.

geocaching

Geocaching, hledání pokladů – cachí, kešek - pomocí GPS, mě táhne už dva roky. Snažím se hledat poklady i v cizině a měsíční cesta po Austrálii byla velkou příležitostí. Jela jsem s velkým očekáváním, ale malým množstvím souřadnic, protože jsem nevěděla přesně, kam pojedeme. Vytiskla jsem si jen pár kešek v Sydney, Smiths Lake (u tety) a Coffs Harbour (u Johnyho). Další jsem musela hledat na Internetu a opisovat (přístup k tiskárně nebyl) až na místě.

Od spřízněného cachera (kačera) Sprawla z Německa, kterého jsem potkala u keše v Sydney, vím, že v Austrálii je 14.000 kešek, tedy necelá 2% z více než 728 tisíc kešek na světě. Jejich hustota není moc velká, zvláště mimo města.

Nejvíce času na lov bylo v Sydney, kde je keší hodně, ale podmínky k lovu nevalné. Většina keší je velikosti micro, krabičky od filmu, léků apod., pouze s proužkem papíru na logování a v lepším případě kusem tužky. Pokud jsou magnetické, ještě je možné je najít, jinak je to jako jehla v kupce sena. Družicový signál v centru byl stíněn a rozhozen blízkostí mrakodrapů, kompas lítal z téhož důvodu, pamětihodnosti byly skoro pořád obsypány turisty a parky turisty, ožraly, bezdomovci a jinými rušivými elementy. Výsledné skóre mého lovu v Sydney bylo 30%, nejsadističtějším případem hledání micro keše u pláže Manly, na útesu v lese, za horka, kde pod kameny číhali hadi, ještěrky a leguáni. Jak někdo na takovém místě mohl uložit mikrokeš bez nápovědy! Dalším pro mě zapovězeným místem byla skrýš v Hyde Parku, ve dne v noci obklopená pobudy. Za této situace měl každý úlovek cenu zlata. Náplastí za muka bylo několik opravdových keší na cestách, jako Treasure Isle na ostrůvku u Smiths Lake (i když brodění nad pás ve vodě je považováno za terén s obtížností 3 (z 5), nejvýchodnější místo australské pevniny Easterly Extreme v Byron Bay a Maheno View na Fraser Island (tady jsem kulatou bakelitovou krabici nedokázala otevřít a logovala pouze díky Honzíkovi, který se mnou na dunu (terén obtížnosti 4) vyšplhal ještě jednou na zpáteční cestě a krabici otevřel. V Alice Springs jsem lov omezila po přečtení rady, aby se do jakýchkoli děr sahalo pouze ve speciálních rukavicích! Pod vlivem výše popsaných zkušeností jsem do Melbourne jela hledat už jen virtuální keše, tedy objekty, se kterými se musím vyfotit. Odměnou za nezdary v Sydney byl STF v národním parku Wilsons Promotory – jako druhá jsem našla keš na kopci nad mořem, kterou jako první našli jiní Češi o 10 dní dříve. Můj celkový úlovek z Austrálie je 16 keší plus hrozně nervů z nedostatku času při hledání keší, zmateného hledání a opisování souřadnic z Internetu (přístup byl omezený a placený) a logování na Internetu. V Austrálii jsem uložila dva travel bugy a čtyři odtud přivezla.