Ranní Praha Honzy Suchého
|
|
Ranní Praha Honzy Suchého |
|
| Milí přátelé, cyklouni, celé léto sleduji ve své elektronické poště vaši pilnou komunikaci takřka nabytou sdílenými silnými zážitky z daleké i blízké ciziny, s vrcholků hor, od fjordů, z hlubokých drákulovských lesů, šťavnatých luk, vod a strání, z restaurací, pivovarů a tak. Celé léto jsem tak činil coby tichý pozorovatel skromně naslouchající tomuto ševelu, hodně jsem vám to přál, trochu vám to záviděl, ale teď jsem si řekl dost (!): přispěji také svou trochou do mlýna! |
| „Ve středu, třetího září roku dvoutisícího
osmého po půl osmé ráno, jsem jel, jako již mnohokrát tohoto léta na svém
opotřebovaném kole, svých obvyklých čtrnáct kilometrů do práce. Bylo krásné
slunečné ráno, ještě nepříliš dotčené polibkem mlhavých rán babího léta,
tudíž ráno takřka zářivé. Zvolil jsem oblíbenou trasu, po jejíž části jsem v
opačném směru některé z vás vlekl při „Ranní Praze“ čtrnáctého července roku
dvoutisícího sedmého. Po projetí Ruzyní, Libocí, Veleslavínem a Střešovicemi jsem se blížil závěru své cesty. Zývalo již jen projet kolem Pražského hradu na Malou Stranu. Přejel jsem tedy přes ulici Milady Horákové do parčíku ke Keplerově ulici vinoucí se po věnci mohutných barokních hradeb přetínajících údolí potoka Brusnice, ve kterém se pod Černínským palácem krčí malebné domky, uličky a zákoutí Nového Světa.  Zde,
na dohled od sochy běloruského učence, botanika (viz foto 99
fotogalerie „Ranní Praha“),
bádajícího v Praze v době rudolfínské, jsem se zastavil a vzpomněl na vás.
Ano, zde jsme při Ranní Praze čekali až se sjedeme dříve něž opustíme
historický intravilán naší stolice a matičky Prahy. Někdo vzhlížel k
horizontu Strahova, někdo sbíral zralé moruše nedaleko lavičky se spícím
bezdomovcem, zatímco ostatní se vlahým okem loučili posledními pohledy s
rozhozenou mozaikou střech Nového Světa a vzdálenými věžemi katedrály. Ano,
zde jsem tehdy také zmínil mohutnost přítomného opevnění.…… Tak, a stejně jako tehdy jsem si v tu chvíli uvědomil, že na vnější straně tohoto opevnění jsem ještě nikdy nebyl. Nevím proč jsem vás tam nezavedl. Snad byv tehdy podvědomě tlačen blížícím se polednem a hodně vzdálenou Budčí a ještě vzdálenějším Levým Hradcem, jsem tehdy urychleně vyrazil dál. Koukl jsem na hodinky. Čas byl dobrý! Tož, otočil jsem kolo a s vzrušujícím pocitem blízkosti neznámého, nepoznaného, nově objevovaného, jsem se spustil cestičkou podél vnější strany hradeb. Objevil se jiný svět. Svět ranního klidu v polostínu pod vzrostlými stromy, svět prosluněných svěže zelených trávníků lemovaných klikatící se masivní vysokou cihlovou stěnou hradeb – svět mnohými zapomenuté Brusnice. Okolní svět aut a tramvají zmizel. Opojen jsem plnými doušky hltal vše kolem a vzrušen dalším záhybem hradeb nabízejícím další prosluněnou travnatou plochu jsem energicky šlápl do pedálů …… Hledě nedočkavě vpřed jsem až v posledním okamžiku zahlédl na hladkém asfaltu cesty malou kupku….. Strhl jsem řídítka! Přední kolo bleskově prudce uhnulo! Okamžitě jsem si ale uvědomil, že v závěsu jedoucí nemanévrovatelné kolo zadní nestihne!!!… Vzápětí, vyrovnávaje stabilitu kola, jsem na achilovce pravé nohy těsně nad okrajem boty ucítil dopad něčeho lepkavého, chladného, … sunoucího se pomalu dolů…. Současně mě obklopil neskutečně omračující smrad………………………...!. S pravou nohou ztuhlou v křeči, aby vazká hmota na achilovce pohybem neklesala a nesplynula s obrubou boty, jsem dojel několik metrů na trávník, opatrně zabrzdil, opřel levou nohu o zem, pravou nohu opatrně přenesl přes zadní kolo a nosič a lehce došlápl na špičku. Jak je to možné?!!! Přes veškerou moji opatrnost a vynaložené úsilí se vazká hmota na achilovce s obrubou boty spojila! Asi 1,5 cm3! Položil jsem kolo a botu opatrně sundal. Spásaje rychlými pohyby obou rukou trávu kolem počal jsem, stoje na jedné noze, hmotu odstraňovat. Nejprve z nohy……, potom z boty……………... Uf! Dobrý! Škubl jsem sebou! A co kolo?! ….. Kromě výrazně viditelného stigmatu na zadním plášti jsem spatřil další blíže neodhadnutelný objem hmoty, té hmoty, kterou jsem právě odstranil se své pravé nohy a pravé boty, na levé zadní brzdné čelisti !!! Opět rychlé pohyby….tráva!. . utřít!…. tráva! . utřít!….. tráva! utřít! ………… a je čistá! Hrome, a co nosič?…………….. tráva …..utřít….tráva ….utřít Co brašnička na nosiči (sakra i tady!?!?)………. tráva ……..utřít…… … Závěs blatníku…………….trááááááva …. ….Přesmykač…………………trááá….. … Trubka pod sedlem…………trr…..… H o t o v o !!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tak, teď už zbývá jen ta zadní guma. Smýkal jsem tedy zadním kolem v místě znečištění do boků travou sem a tam, …sem a tam, prohlédnout, …. sem a tam… a opět tam a sem……………… Periferně jsem zahlédl, že mladá dvojice, která ve chvíli, když jsme přijížděl do těchto míst seděla v povzdálí na lavičce a věnovala se sama sobě, se obezřetně vzdaluje. Přestal jsem kolem usilovně smýkat kolem. Rozhlédl jsem se! Okolo mne bylo několik metrů čtverečních devastovaného trávníku připomínajícího horskou louku spasenou ovcemi, který byl tu a tam ozdoben hromádkami znečištěné trávy….. Koukl jsem na hodinky. Čas již vůbec nebyl dobrý….. Urychleně jsem vyrazil zpět do civilizace. Vyjížděje z parku jsem v dáli, jak Říp na obzoru, spatřil na cestičce vzdalující se hnědý kopeček rozčíslý uprostřed hlubokou rýhou ….. Závan, který se s ním pojil, se však nevzdaloval tak rychle. V práci na mne domluvená návštěva před kanceláří již čekala.“  PS: Příště si tento neabsolvovaný úsek Ranní Prahy doplníte i vy. A to povinně!!! Znáte mě!!! |
|
Zapsala Honza Suchý Terorista, korekturu si nikdo nedovolil udělat. Ztučnil a foto přidal Hynek. |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.