Pražské parky

"Tak to asi nestihneme, ujedou nám" řekli jsme si s Hanou, když nám zbývalo do startu 15 minut a byli jsme na Palmovce místo na stanici metra Vyšehrad. Naše představy, že stihneme dojet za hodinu na kole z Černého mostu na sraz, se ukázaly jako více než optimistické. Naštěstí ani start nebyl na vteřinu přesný, rozpohybovat padesátičlenné těleso se ani tak silné osobnosti, jako je Kalimero, hned nepovedlo.
Následné vyprávění z Kalimerovy akce připravené s Jardou Jelínkem je bohužel poznamenáno tím, že:
1) když fotím, neslyším (jsem daleko)
2) co slyším, to zapomenu
čímž je následné povídání výběrem z toho, co v cedníku paměti zbylo.

Vyšehradské výhledy stály za zastávku, nejen svou historickou hodnotou, ale také výhledy, které dávali za pravdu zakladatelům, že to je dobré místo na HRAD.
   

Další zastávkou bylo podvyšehradí, kde mi utekla přednáška enycyklopedisty (to je od encyklopedie a ne od cyklistiky) Jardy Jelínka.
A jsme pod Barradnovskými terasami a dostáváme se k divnému domu bez oken. To jsou Bránické ledárny, které fungovaly do roku 1954. Byly vybaveny na svou dobu nejnovějším technickým zařízením, výtahy, které vytahovaly ty velké bloky ledu do skladiště. Budova byla odizolována pomocí korku a vzduchové vrstvy. Budova stojí u zátoky s umělou hrází, která zpomalovala proud, takže tam rychleji řeka zamrzala.
Krátce se zastavujeme u mostu inteligence (Na stavbě se v padesátých letech v rámci „socialistické převýchovy“ podíleli především „politicky nespolehliví“ intelektuálové. Odtud pochází neoficiální název mostu). Projíždíme stavbou obchvatu Prahy (zatím jsou vidět jen pilíře, už v roce 2010 se tu má jezdit).
Před Břežanským údolím zahýbáme prudce zpět, přehazky cvakají, ale nestačí aní "kašpárek", lesem tlačíme. A tlačíme na Šanci. Valy keltského hradiště z 1. a 2. století před naším letopočtem jsou znát až dodnes. Bodejď by ne. Byly vysoké až 9m, bylo zde totiž centrum keltské moci až do poloviny druhého stolení našeho letopočtu a jedná se o největší oppidum (sídlištní opevnění městského typu) v Evropě (170 ha, kapacita 40000 osob).
Ještě chvilku stoupání a vidíme i na protější hradiště Závist a v údolí na Zbraslav. Profil jasně ukazuje, jak jsme strmnili:
   

Dostáváme se na přísně utajované místo, tedy do konce 80.let. Jsme v bývalém vojenském prostoru Točná, ve kterém sídlila 71. brigáda protiletadlové raketové obrany Prahy. Tento oddíl byl vybudován v letech 1973-1985 a byl vybaven protiletadlovým raketovým komplexem S-125 Neva. Jak hovoří web www.fortifikace.net,  prostor byl vybudován za jednoduchým účelem, a to sestřelit  nepřátelský letoun letící v nízké nebo střední výšce s cílem útočit na Prahu. Setkáváme se i s "vojáky" ("kuličkáři"-airsofťáky), ozývá se i střelba a tak se rádi spouštíme dolů okolo letiště (Jarda vypráví, jak se zde startovalo na větroních) a přistáváme u místa označeného:.

Dávám si pivo (ano, už mám po tříměsíční karanténě!) a Haně jej rozlévám stylem sed-strčdokola-kolopádNaOpěradlo-lavicotřesení-žuchNaZem-HanyRyk. Ale nevadí, stejně chtěla raději Granát než desítku.

A čeká nás vrcholová prémie: na konci údolí Modřanského potoka stoupáme hrází a tam nás vítá a líbá Iva, dopoledne pracující.
 
 

A mám ho. Uhádli jste. Křičím: "Defekt!", a tak pozastavuji náš útok na  poslední historický cíl našeho putování, Novým Hrad v Kunraticích, který založil a také zde zemřel Václav IV, čímž možná dal prostor husitským bouřím. My zde kultivovaně pózujeme i fotografům (jeden (jen Třetina) z nich dokonce šplhá na strom, aby získal exklusivní foto).

 
Tečku za 44 km výletem nechme ztvárnit Honzovi Fialovi.
Je to o tom, jak se koupal v Šeberáku: (video, zvuk nutný)
   

Přidejte se klikem myše do peletonu a uvidíte
fotogalerii
A ještě odkaz na popis akce autorem, JFK.

Po kliku na mapu se objeví INTERAKTIVNÍ VERZE s možností podrobného měřítka. Na přání dodám GPS/GPX soubor.
Zapsal a fotil Hynek korekturu provedla a text doplnila Hana.
 

Sem můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.


Na hlavní stránku HaHy