Borotínské trubičky
u Vlčánka
|
|
Borotínské trubičky |
|
| Kololoď začátkem května byla
šťastná cykloakce. Vyšlo počasí, vyšli lidi, byly zážitky, legrace i skvělá
nálada. Defektů málo, sem tam píchlé kolo. Zranění žádné. A tak po vlivem skoro samých positivit padl návrh, že bychom se my kololodníci mohli v závěru cyklosezony ještě vidět. Vybrán termín prvého říjnového víkendu a hlavně místo: Pavel Škorpil, zvaný Vlčánek, byl tak laskav a uvolil se dát k dispozici svou pěknou a prostornou chalupu. Uběhlo jaro, rozloučilo se léto a my už v zajetí podzimu. V sobotu 6.10. se sjíždíme auty do Borotína - je nás dvanáct, večer se ustálíme na solidním čísle 13. Dokonce až z Anglie přiletěla jen a jen na tuto akci Rose. Drtivá většina má s sebou kolo, i pro Rose se jedno trekové zapůjčilo od kamarádů. A tak cyklovýlet po krásném kraji za humny Borotína může být zahájen. Zpočátku se prokousáváme mlhovinou, z vyhlídky od kaple sv. Vojtěcha ukazuje Vlčánek, co všechno bychom mohli spatřit. V pozdějším odpoledni se však mlha rozpouští. Je solidně vidět v širou dáli a tak kličkujeme nahoru dolů mezi obcemi Sedlec-Prčice, Střežimíř, Dědkov, Vysoký Chlumec, Červený Hrádek. Tento zámeček je obzvláště chutný - oděn v decentní červeň, přilehlý park neméně malebný. Mnozí fotí a fotí. K zámku ve Vysokém Chlumci se nedostaneme ani náhodou - nynější majitel davy zvědavých turistů nemusí. Den se naklání v podvečer, když se nabízí krátké posezení v jedné z nejhezčích hospod - přímo v "Hospůdce za pecí" ve Veletíně. Dáme pivka, čaje, Vlčánek každému objedná po griotce. A nám nezbývá než čistě zapět a ukázkově vystřihnout "Rooozvíjej se poupááátko..." Děti a ženy mají dovoleno bez bot vylézti na pec a tak to některá naše děvčata vyzkouší. Už se šeří, všichni opět v sedle bicyklů, pohoda a dobrá nálada graduje. Chtělo by to drobet zdramatizovat, myslí si režisér Osud a už je to tady. V poměrně prudkém sjezdu dupne Rose na brzdy a vypadne z kola přes řidítka. V těsném závěsu ji následuje Emil a už se oba válejí na asfaltce. Emil je celkem v pořádku, Rose však odřená, potlučená, krvácí z tržné rány na bradě a má bolestivě naraženou levou ruku a paži. Ale dýchá, hýbe se, dobře komunikuje a nehysterčí. Prostě skvěle svou nehodu zvládá. O to se snažíme i my ostatní - pomocí mobilu stáhneme motorizovaného Jeníka Š. (s Jaruš absolvovali autovýlet bez kol). Ten pak odveze Rose a její tlumočnici Mílu do táborského špitálu, kde Rose ošetří, zrentgenují a na bradě vyšijí jeden steh. Samo nebe nám seslalo dalšího s autem - až večer se rozhodl přijet Pepča K. na borotínský mítínk a teď si mobilem ujasňuje cestu. I ten je stáhnut, aby se ujal přepravy kol od Rose a Milušky. Prostě přes zpočátku hrůzně vypadající držkopád vše dost dobře dopadlo. My zbylí se ještě kolmo suneme v totálně černé tmě lesními nábližkami k Borotínu. Blikáme vzadu, blikáme vpředu, ale Tma tmoucí je silnější. Občas nás zavede do mlaskajícího bahýnka na cestě a vůbec dává nepokrytě najevo, kdo je tady dnes pánem. Ve Vlčánkově chaloupce zatopeno, útulně, jsme zde už všichni včetně opět usměvavé Rose - i ve sterilním prubanu jí to docela sluší. Hynek: zde jsem pruban opravil na turban, abych se pak do lékařky Ivy dozvěděl, že: pruban je velmi šikovný síťovitý elastický obvaz o různě velikém průměru - na hlavu, trup, ruku, nohu, prstík... Atmosféra velmi přátelská, uvolněná, popíjíme vínko, pivko, medovinu... A hlavně přihlížíme, kterak Vlčánek čaruje - výroba hořických trubiček dle starého rodinného receptu v jeho podání je zlatým hřebem celého víkendu. A co teprve následná ochutnávka! I my, co nejsme na sladké, uznale a pochvalně pokyvujeme hlavou, křoupajíc trubičku za trubičkou. Došlo i na odměny - hlavní aktér víkendu Vlčánek dostal plastický obrázek plachetnice, ve dřevu provedeném, symbol to Kololodi, která nás dala dohromady. A Michal 1/3, coby důležitý organizátor jarní akce kololoďské byl obdarován krásnými koženými deskami na různá lejstra a úřady. A na úplný konec ještě plyšový vlk-vlček-vlčánek pro Pavla - to aby nezapomněl na svou roztomilou přezdívku a na ty, kteří mu ji dali. Tento den, večer a noc nechybělo naprosto nic. Před půlnocí obchází chalupářské stavení tajemno - a hle, tři křehké modrovlasé víly tančí na paloučku a ladně se vznáší nad studní... Následná neděle se probudí do sice frišného, ale jasně prosluněného rána. Pro cyklovýlet každopádně ideální. A tak neotálíme, kola sedláme a stihneme toho ještě docela hodně: Borotínskou hradní zříceninu, nazývanou místními též Starý zámek. Chátrající přilehlý barokní statek, memento lhostejné doby totalitní. Stádo laní, jelenů, po pár kilometrech obdivujeme i bizony. Projíždíme právě Českou Sibiří, vrchovinatou oblastí mezi Voticemi a Táborem s nadmořskou výškou 600 - 700 metrů. Odhodíme kola a šplháme na skalní útvar Čertovo Břemeno (715 m), odkud mezi větvemi stromů výhledy na úchvatné panoráma Českého Meránu. Následují lesní stezky a pěšiny přírodního parku Jistebnická. Dílem sjedem, dílem vedem kola z prudké Javorové skály (723 m n.m.), abychom přibrzdili u rekreačního střediska Monínec. Zde příjemné popolední posezení s obědem - hrachová polévka, měkoučký vepřový řízeček s brambůrkem a povinné kafíčko navrch - nutno zahnat tupý výraz v tváři a zvednout padající víčka. Na chodbách hotelu a restaurace velké fotografické obrazy předního našeho i světoznámého fotografa Oldřicha Karáska (téměř přesně před rokem tragicky zahynul při dopravní nehodě v Ugandě) nás taky dokonale proberou. Ve finále se většina rozhoduje prozkoumat borotínský terén a tak odbočí do přilehlých hvozdů, luk a strání. Zprvu jedeme ještě docela slušně, posléze to již drobet skřípe, nakonec kola tlačíme, poponášíme i přes ohradu přehazujeme. A opět hladká silnička asfaltová i drsnější šotolinová či půvabná klasická polňačka. Cedule hlásí, že právě jsme v Zemi krále Miroslava - návrat k pohádkám jen probudí to lepší v nás. Dojde i na louskání ořechů. Těch se letos něco urodilo! Perfektně se urodil i tento prvý říjnový víkend. I přes dramatické okolnosti sobotního podvečera. Snad toto borotínské setkání nad Vlčánkovými trubičkami není poslední. Počasí ani nemusí vyjít, hlavně když se sejdou ti správní lidi. Kdo chce odkrýt větší fotky v galerii, musí kliknout na víláka  |
          |
|
| Dohromady dala a následně sepsala Iva, korekturu provedl Hynek, foto Lenka, Míla, Kalimero |
můžeš psát a reagovat i ty, čtenáři.