Dvěstěpadesátiny
aneb 5 HaHyLidí slaví 50

A bude se to hodit? Ne, tohle bude blbý! To by snad šlo, ale… A co kdybychom to udělal úplně jinak! Nejdříve by... NE! NE. Možná, když... Ano. URČITĚ! I tyto věty bylo možná slyšet na debatě ke společné oslavě narozenin, padesátníků, která probíhala na první konspirativní poradě v závěru roku 2006 na chatě u Ivy. Rozdělili jsme úkoly, zvolili sekretářky a spojovatelky a pak si už „jen“ posílali e-maily, některé i hodně těžké, tedy obtěžkané hudbou, obrázky a filmy. Proběhlo i několik zkoušek, zvláště vydařená byla generálka (i s obecenstvem) letkisu na terase u hlavní silnice. Radostná příprava se někdy měnila v těžký souboj s udržením očních víček ve stavu OPEN, když mozek vysílal signál AUTOCLOSE. Jeden z účastníků dokonce změnil rytmus života a tvořil v noci, přes den v polospánku hovořil se zákazníky. Některé skříně prošli prověrkou a na světlo byly vytaženy součástky oděvu a předměty, které se o sobě domnívaly, že jsou ve stavu těsně před zpopelněním. Pozvánka a pak Mlejnek a Mlýn - to je majitel a pension, kde kde došlo k vyvrcholení a kde jsme se sešli 8.června. Měsíce připravovaný program je operativně takticky měněn. Nejde nevyužít krabici plnou brýlí, červené trenýrky, paruky. Bořkovy slovní perly vložené na poslední chvíli, zapsané doslova na koleně (stůl byl plný propriet), měly pak snad největší úspěch. Diváci naštěstí nepískají kvůli opožděnému začátku, sami také totiž COSI chystají. Koncepce našeho programu ale zůstává zachována. Představujeme svou dobu po desetiletích, jak je viděl svět a jak jsme je viděli my (výběr z režijních pokynů):
57-66 Začínáme v zšeřelém sále. Hana promítá týdeník. Pak vchází vhodně oblečení zpravodajové. Z amplionu se ozývá znělka zpráv "Kupředu levá". Padesátníci čtou zprávy z padesátých let a přidávají noticku o svém narození.
67-76 ...chodili jsme do tanečních, tančilo se také…, víte co? Shromažďujeme se, Hana pouští letkis. POZOR: Začíná se pravou nohou do strany.
77-86 Hynek k Lence.... Hynek k Ivě: Je třeba mnoho zimy abychom se naučili milovat slunce Je třeba mnoho vína, abychom se naučili mít radost ze smutku Je třeba mnoho bolu, aby se ta kapka lásky, stala štěstím. Dívá se zamilovaně a hladí ruku Šviháci Milan a Bořek přicházejí z druhé strany než je básník Hynek a předávají květiny, děvčata přebírají a odchází. Básník zhnusen praští verši a zneuznán odchází.
87-96 Je to prostě desetiletí dětí...
97-07 Hana říká PERSONÁLU, aby NENÁPADNĚ připravili přípitek... ... slavenci odchází se převléknout do důchodcovského, Hana do doktorského. Během klipu přicházíme jako důchodci i s ošetřovatelkou Hanou, která nás usadí. ... Hana vyhání oslavence ven „TAK KONEC VZPOMÍNÁNÍ NA MLÁDÍ, HAJDY NA KUTĚ“. (Pozn.:A tady se to zvrhlo v honičku na důchodce.) .... Oslavenci se vrací se sklenicemi šampaňského, Hana křičí PŘÍPITEK, a připíjíme si
A máme hotovo, řekli jsme si. Kdepak. Začala olympiáda. Starci musili soutěžit. Těžce fyzicky: ohýbat se, běhat a prstíčky kmitat. Odměna stála ale za to. Vítězka Lenka nás dostala. No fakt, byli jsme předloženi v olympijských kruzích a byli jsme chutní. No, vždyť nás pekla Eva. I kulturně politické choutky jsou ukojeny: dostáváme obrazy vytvořené z novin vydaných v den našich narození!

9:23 je čas prvního sobotního snímku: StaR již v cyklistickém, ale v klídku kávují, čajují a dortují. Někteří na ranní kávičku šli opatrně, některé za hrdinský výkon sklidily i potlesk! Snídaně by to byla klidná, kdyby Hynek zase nepřišel s těmi svými, spolu s dalšími ~sátníky připravenými soutěžemi ve stylu JAK NÁS ZNÁTE.

Pak jsme museli dokázat, že nás kolo skutečně baví, jak jsme tvrdili v desetiletí 1997-2007. A na trase, kterou optimálně vybral Milan to bylo příjemné, nenáročné a chutné dokazování:



Večer byl plný triček a překvapení i překvapení bez triček. Večeře byla ještě normální, ale pak nám Vráťa oznámil, že se naše místní fanynky tance dozvěděly, že tu jsme, že nás MUSÍ VIDĚT a že pro nás něco připravily. Jen to dořekl, ozývá se SAMBAAAA a do sálu se vrhají MLADÁ DĚVČATA v tričkách s našimi jmény. Rytmy hudby rezonují na jejich tělech a jsou zvýrazněny třášněmi na nákotnících a třepetalkách v rukou. To představení musely naše fanynky nacvičovat měsíce. A stálo to za to, a kdybyste viděli ten fikaný, šokující a vysoce estetický přínosný závěr, jistě byste chtěli být na našich místech. A pak přišli ještě další dary - tak krásně zabaleny, že bylo hříchem trhat papír. Taková trička, jako máme my, padesátníci NEMÁ NIKDO NA SVĚTĚ. Asi i pro to chtěli s námi všechny ženy i muži (za doprovodu živé hudby) tančit a tančit a tančit a tančit... DVĚSTĚPADESÁT už neoslavíme, ale TŘISTA, v klubu důchodců HaHy, to by nebylo marné, viďte!