Tatry s Mrštíky


Naše Sudetská sekce (Evička, MiBo, StaR) doplněná o JaZd a MaVr se zúčastnila zájezdu do Vysokých Tater pořádaným manžely Mrštíkovými z Hradce Králové. Již koncem roku 2005 nám Evička nabídka možnost vyrazit do Tatier s Mrštíky, rychlostí blesku se přihlásilo StaR, následně po krátké pauze JaZd a k velkému překvapení nás i Mirky i MiBo, těsně před akcí i MaVr, který dorazili svým vozidlem a potěšili nás svou přítomností dva dny. Těšili jsem se jako malá děcka, někteří nebyli nikdy v těchto místech, někteří se vraceli po mnoha desítkám let…. 19.8. Vstáváme v půl páté.Vlak do Hradce Králové odjíždí v 5 hod 54 min. Jako správní turisti hned po vstupu do vlaku rozbalujeme svačinky a něco málo medicíny, uvolněně dýcháme a těšíme se na kamarády. V Rychnově se připojují Evička, JaZd a MiBo. Asi kolem 8:30 jsme v Hradci. Přesedáme na autobus a odjíždíme do Tatranské Lesné. Po cestě ještě přibíráme další účastníky. Po několika občerstvovacích zastaveních přijíždíme do Tatranské Lesné kolem 18:00 hod. Ubytováváme se a jdeme na večeři. Po své ose přijíždějí MaVr. Po večeři je brífink. Dovídáme se, jaký bude program následující den. Pak jdeme na pivo. Na pokoji lehce popijeme meducínu a jdeme na kutě. 20.8. Vstáváme v 7°°. Posnídáme a odjíždíme autobusem do Tatranské Javoriny. Dolinou Zadních Meďodolov stoupáme do Kopského sedla – 1778m.n.m. Taky s námi vystoupalo miminko v maminčině bříšku v osmém měsíci. Dobrá mamina. Po lehkém občerstvení sestoupíme k Bielemu plesu. Zde bývala Kežmarská chata, než vyhořela. Tady větší občerstvení a slunění. Je celkem jasno a teplo. Po odpočinku pokračujeme k chatě Plesnivec, opět pivo. Je zde spousta malých dotěrných mušek, tak zapaluji doutník. Když ani toto nepomůže, odcházíme dolinou Siedmich prameňov do Tatranskej Kotliny. Zde hnusné pivo Mnich. Když všichni dorazí, odjíždíme na večeři. Po večeři jedeme do Tatranské Lomnice obhlédnout, co kde mají. Než přijede električka, tak posedíme venku u pívečka a kafíčka, je krásně, kujeme plány na další dny i měsíce… 21.8. Dnes máme svůj program. Po snídani jedeme električkou do Starého Smokovce. Pak pozemní lanovkou na Hrebienok. Kolem vodopádu Studeného potoka k Zamkovského chatě (bývalá chata kpt.Nálepky), do Malé Studené doliny na Téryho chatu – 2015 m.n.m. Tady chvíli posedíme, dáme pivo , meducínu a jídlo. Dále kolem Spišských Ples pod Priečne sedlo. Už z dálky vidíme „procesí lidí“. Zdenda a já lezeme mimo řetězy. Děvčatům se taky podaří rychlejší lezení po řetězech. Když jsme všichni nahoře na Sedielku – 2376 m.n.m., pokračujeme na Zbojnickou chatu. Zde delší odpočinek před sestupem. Při sestupu míjíme nosiče. Jednoho už nahoře a pak dvě děvčata a kluka. Ten už sotva šel. Možná se mu to ani nahoru nepodařilo vynést. Domů se vracíme stejně, akorát v obráceném sledu. Po večeři brífink a odchod ke Zdeňkovi na pokoj. Slaví narozeniny. Na pokoji tabule, pitivo. Tak se cpeme a zapíjíme Zdeňka. Předávali jsme drobné dárečky, líbali se, Zdeněček ukazoval dárečky (škoda, že je n dárečky...) a též úžasný „hrající nožní sprej“. Účastníci vědí, o čem je řeč – a ještě dlouho se mi budou smáti – takže: všude veselo, MaVr na postýlkách, ostatní kolem stolu, Janička tč. mimo pokoj, Zdenda nám chtěl ukázat svůj úžasný „nožní sprej“ a v okamžiku ukázky na nožkách už nevím, koho – se ozvala veselá nota – já v úžasu „je to je hrací sprej!!“ – když se všici dosyta vysmáli, vyšlo najevo, že přesně v okamžiku špricu někdo volal Janičce na mobil….. 22.8. Dnes nás čeká nejtěžší program z celého pobytu – Rysy. Taky se s námi loučí MaVr. Mávají a odjíždějí do Podhájské, kde se budou válet v termálech. Odjíždíme do Lysé Poľany. Přejíždíme hranice Polska a platíme za vstup do parku 50 Sk. Čeká zde spousta koňských povozů, kteří vozí zájemce k Morskému oku – už „doma“ jsme se těšili na koníčky… Když ale zjistíme, že chtějí 300 slovenských korun na osobu, jdeme radši pěšky. Pouze MiBo si kupují povoz. A ještě několik lidí ze zájezdu. Časově na tom ale nijak moc nevydělali. Jdeme pěšky asi ¾ hod. Od Morského oka vystoupáme k Czarnemu stawu pod Rysami – 1.583 m.n m. Zde se pořádně osvěžíme a přezouváme. Pak nastává výstup. Počasí se rapidně zhoršuje. Začíná dost pršet. Oblékáme pláštěnky. MiBo se vracejí. Asi po půl hodině přestává pršet a vykukuje sluníčko. Dobré znamení – jsme rádi, že jdeme dál a vyplatilo se nám to! Než vylezeme k řetězům, budou suché. Pod řetězy ještě jeden odpočinek a občerstvení. I zde hafo lidí, kteří jdou oběma směry. Na Polském vrcholu jsme asi za 2 hod.10 minut. Přelezeme na Slovenskou stranu – 2.500 m.n m. Popřeji všem k dosažení jejich nejvyššího vrcholu v životě. Zapijeme to a děláme fotečky. Je zde celkem chladno a tak raději sestupujeme do sedla Váhy a na chatu Pod Rysmi –2250 m.n.m. Uvnitř je dost rušno – spousta lidí, Staníka upoutaly úžasné cedulky, nejvíce tato: Vegetariány celého světa ztraťte se“, Zdeněk s Janičkou chtějí jít hned dolu. My s Evičkou jdeme dovnitř. Udělali jsme dobře, jelikož začalo pršet se sněhem a kroupami. Přečkáme u kávy, piva a polévky tu největší slotu. Pak sestupujeme a jdeme k autobusu na zast. Popradské pleso. Evička statečně šlape a už se těší na hojivé masáže na pokoji. Když dojedeme domů, tak nám všichni gratulují. Moc nás nebylo, co to šli. Po večeři se sprchujeme a děvčata si mastí a masírují nohy. Po masážích jdeme do vedlejšího penzionu Erika na pivo. 23.8. Po snídani se dovídáme, že JaZd jsou doma – Janičku bolí noha. MiBo taky. Ti jedou do termálů do Vrbova. My s Evičkou jdeme jenom na takový krátký nenáročný výlet na Štrbské pleso. Počasí - hnus. Hospoda to jistí. Dáme pivo, meducínu, kafe a brynzové halušky. Když se trošku vyčasí, odcházíme na Popradské pleso. Cestou začne pršet. Prší celkem vydatně, asi ½ hod. Než dojdeme k plesu, přestalo pršet. Jdeme si sednout do chaty kpt. Morávky. Jsem v šoku. Co tady provedli, je na zabití. Krásnou stylovou hospodu proměnili v prejtárnu. Konec. Znechuceně odcházím a jdeme na symbolický cintorín pod Ostrvu. Tady zavzpomínám na kamarády, kteří už jsou na pravdě Boží. Fotíme, čteme a jsme i smutní…Napadne nás, zda by Staník nemohl nechat vyrobit pamětní desku i pro svého kamaráda, který umřel před 16 lety v Himaláji a zde ji umístit – od místního hlídače cintorína se dovídáme, že se musíme optat na HS ve Smokovci – tak to po návratu zkusíme.. Po prohlídce odcházíme na električku. Máme štěstí. Jede asi za 15 min. Po večeři brífink a v Erice pivo. Erika je pension vedle naší ubytovny – sice pomalá obsluha, ale jinak vlídno a hlavně jsme pospolu, klábosíme, smějeme se (hlavně vtipům i životním poudačkám Bořka, ani Zdenka nezůstává pozadu..) a též plánujeme další dny – tatranské trasy. 24.8. Nikdy jsem nebyl na Slavkovském štítě.Ani jsem se tam nikdy nechystal. Když jsem byl asi před 35ti lety na Kriváni, kámoš mi říká – větší pakárna je už jenom Slavkovský štít. No a dnes v šedesáti tam jdu. Ze Smokovce pozemní lanovkou na Hrebienok. Zdeněk, Janička, Evička a moje zlatičko si jako zpáteční koupili jízdu koloběžkou do Smokovce. MiBo a já jedeme klasicky. Kámoš měl pravdu. Pakárna a ještě nikam nebylo vidět. Nám ostatním se docela líbilo, občas jsme zahlédli okolí krásné skály – hory, občas i údolí… Až na zpáteční cestě se opona trošku rozhrnula. Bylo vidět Prostrený hrebeň. Na Hrebienku si pak Janička, Evička, Zdeněk a moje zlatičko oblékli různé chrániče, vyfasovali koloběžky a vrhli se dolů. Jeli jsme asi 3 km – já před jízdou zjistila, že mi nejde přední brzda a Staník povídá – to je dobrý!!! - to bych si od měj nemyslela…ale byla jsem tvrdá a od místních jsem si vyžádala dohled a oni – ejhle, no máte přední brzdu vypnutou – tak nasadili a už jsem frčeli domů – no pravda frčel Zdenda, Evička a Janička, já v očích téměř smrt a a na tachometru 5 km – když jsem brzdila, kolobrnda se celá třásla, pískala a kmitala ze strany na stranu, byla jsem ráda, že jsem dole ve zdraví… A my ostatní jeli lanovkou. Po večeři opět pivo. 25.8. Dnes má narozeniny má dceruška Zuzanka – už 29 let (toto to letí..) – tak jí posíláme pusu a pozdravy alespoň po SMS. Dnes jsme chtěli udělat Mlynickou a Furkotskou dolinu přes Bystré sedlo. Počasí pod psa. Sice nepršelo, ale mraky až na zemi. Vyrazíme a uvidíme. Vylezli jsme nad vodopád Skok. U plesa nad Skokom jíme, počasí nejeví známky zlepšení. Spíše naopak. Vylezeme ještě k Malému koziemu plesu. Pořád je stejně, tak po společném odsouhlasení se vracíme stejnou cestou dolů. Začíná mírně mrholit. Stěnu u vodopádu naštěstí slézáme za sucha. Když dojdeme na Štrbské pleso, dáme si výbornou klobásu, pivo, kávičku a nezbytnou meducínu. Zapili jsme, že se nikomu nic nestalo!!! Jdeme na procházku kolem plesa. Smutný pohled. S Bořkem konstatujeme, že Štrbské pleso a Tatry jsou v pr..li. Pak ještě jednou kávička, sachr dort a odjezd. Po večeři koupání v termálech ve Vrbove. Dvě hodinky určené ráchání v „siřičitanu“ utekly, ještě jsme poseděli venku u stánků se vším možným, dáváme pívo, kukuřice, někteří masíčko. Po návratu dáváme šláftrunk a uleháme kolem půlnoci spokojení a rozhodnutí si to zkusit příští rok ještě jednou – termín je již vypsaný – a to od 18. 8. do 24. 8. 2007!! 26.8. Ráno dobalíme, dáme poslední snídani a kavíčku, dostáváme poslední balíček na cestu a po loučení a focení vyrážíme směr dom. Cesta utíkala, dost jsme pospávali, u Zavadilů delší pauza na pívo. V Hradci jsme byli před půl pátou a po hodině už poslední cesta vláčkem do Rychnova a do Liberce. Ahoj za rok!