Vanilkové Jizerky

Bylo hnusně. Fakt. Tedy v Boleslavi. A asi i v Jablonci, ani Eva nechtěla jet. Vždyť to znáte: šedivo, pršavo, jara ani trochu, zima už také. Co ale dělat doma?
A tak i tuto sobotu jsme jeli oslavit MDŽ do Jizerek. Nečekali jsem nic moc, ale opak byl pravdou. Přivítalo nás takřka prázdné parkoviště, měli jsme pořadové číslo 7. Naše obavy z břečky nebo ledové stopy bez sněhu byly brzo zahnány. Všechno bylo krásně posypáno "vanilkovým cukrem". Sníh byl super a lidí bylo málo. Naše trasa vedla okolo přehrady a od Nové Louky jsme to střihli na Novou cestu. Touto trasou jsme šli poprvé a nepotkali na ní ani živáčka (mimochodem říká se mrtváček?). Z této části objevné cesty jsou fotografie našeho překonávání potoka v pořadí Nora, hůlky, lyže, Hynek, Hana. Dále jsme to vzali pod Ptačími kupami okolo Krásné Máří přes Sedlo Holubníku. Tady jsme asi trochu zklamali pána, který nás už zdaleka zdravil. Po pár větách se ukázalo, že se chtěl pochlubit přístrojem GPS, "bez kterého bych fakt vrchol Holubníku nenašel". Naše nadšení pro jeho přístroj se ale nekonalo... Pak už jen Kristiánov, Blatný rybník a znovu okolo přehrady. Unaveni jsem byli "tak akorát".
Závěr se tentokráte tedy nekonal u Evy, ale doma si Hana tedy fakt dala záležet, trumfovala nebo lépe řečeno triumfovala: BORŠČ při příjezdu a k večeři pak čerstvá ryba (amur) s bohatou oblohou. Den na jedničku.

A obrázky se zase po kliknutí zvětší.
HUP
 

  Tady u té fotky jsem uvažoval, že bych si přiretušoval nějaké vlasy, ale pak jsem došel k tomu, že by to byle nečestné a nesportovní.

Zapsal, fotografoval a psa krmil Hynek.