Beskyde, Beskyde, .... Vlajka valašského království

Na pozvání Mileny jsme se s Hanou (Ivou, Dušanem a Lenkou) mohli na začátku července zúčastnit akce s "Dežaváky". Vznik této skupiny výborných lidí z prázdninové školy Lipnice si nechte raději vysvětlit od někoho z jejich členů (Milena, Lenka). Přivítáni jsme byli Jurou a slivovicí a dostali jsme speciálně pro nás připravenou brožurkou 10 míst a 10 vrcholů se stručným popisem a místem pro razítka na potvrzení účasti.

Každý den jsme najezdili asi 70 km v horském terénu, většinou na asfaltu a dobrých lesních cestách. Ubytováni jsme byli v sokolovně ve Frýdlantu nad Ostravicí v pokojích po 4 lidech s umývadlem a teplou vodou. Společné byly sprchy a WC, jejich kapacita odpovídala počtu třiceti lidí. To vše za 80 Kč při spaní ve vlastním spacáku. Ideální ubytování, když všude kolem vás jsou usměvavé tváře starých a nově získaných kamarádů.

Tentokráte jsem si nepsal deníček, a tak s Hanou lovíme v paměti:

Sobota 29.6. - Rozkoukání se

Po ubytování nejdříve zjišťujeme ve Frýdlantu, co kde je. Na tak malé město je zde spousta obchodů (včetně dvou cyklo) a restaurací, v jedné z nich dokonce slibují zpěv jeptišek. Abychom vylepšili rychlostní průměr 6km/hod, vyjíždíme ještě asi do 8 km vzdálené zotavovny Petr Bezruč.Odkaz na jídelníček
Večer jsme pak ohromeni nabídkou jídel v restauraci RABAKA (mají vlastní www stránky). Jídelní lístek obsahuje: všechny druhy pizzy, jídla z masa kuřecího, vepřového, hovězího, vegetariánská jídla, jež vůbec neznáme, zajímavé poháry...Konec konců, podívejte se sami. Navíce porce jsou velké, s bohatou oblohou... Dopadlo to tak, že většinu večeří trávíme zde a celý den se těšíme, jak si večer budeme pročítat jídelní lístek (ostatně okolo 50% témat hovorů při přestávkách tvoří jídlo).

Neděle 30.6. - Srdce Beskyd a trocha historie

Po ranním nákupu u Mainla odjíždíme přes Čeladnou podél potoka Čeladenka (foto u pramínku) na trase 6007 do Srdce Beskyd, což je název hotelu. Zde provádíme kontrolu WC a pak pokračujeme přes hřbet (oběd - Lenka sedí v mraveništi) do Hutě, která již leží na břehu přehrady na pitnou vodu ŠanceŠance. Při sjezdu k  hrázi dosahujeme na tachometrech maximálních rychlostí a přes Ostravici míříme nejkratší trasou do Frýdku - Místku. Zde právě dnes v muzeu končí výstava Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide, aneb z historie turistiky. Touto expozicí nás provází přímo autor výstavy, dozvídáme různé zajímavosti a na závěr sledujeme film o historii Starých Hamrů, kterou jsou nyní z velké části zatopeny přehradou. Někteří se u sledování dost zamysleli, naštěstí nebyli slyšet a ani nespadli ze židle. Někteří (např. Dušan) si skutečně něco zapamatovali.
Cestu zpět volíme delší trasu, která je jen z menší části na naší mapě. Milena s Hynkem se stále vyptávají domorodců, zda-li jedeme dobře, čímž Hanu tak trošku popuzují.
V závěru etapy se taktickou jízdou dostává Iva z posledního místa do čela pelotonu - zbytek cyklistů totiž při šílené jízdě z kopce nezahnul a tím pádem zakufroval.
Večer dostává Dušan za úkol sledovat v radiu předpověď počasí. Ten si ale hlavně pamatuje ty občasné deště a při jeho vrozeném optimismu jsme pak v následujících dnech hojně zásobeni výhledy na bouřky, nejlépe s krupobitím.

Pondělí 1.7. - Nejvyšší hora a nejnižší ceny

Lysá horaFrýdlant, Lubno, Pod Krásnou, Husinec, Pražmo, Krásná, Papežov, 8400m stoupání a jsme na nejvyšším vrcholu Beskyd, Lysé hoře. Takhle jednoduché to nebylo, ten Papežov jsme trefili až na podruhé a těch 8 kilometrů do kopce, i když po asfaltu také stálo za to. Setkáváme se zde s pěší části výpravy, sdělujeme si zážitky, jíme pěšákům řízky a pak hurá z kopce (a pak zase do kopce) do Visalají. Zde objevujeme neskutečný penzion BESKYDY. Na terase obklopeni květenou studujeme jídelní a nápojový lístek. Ceny jsou velice příjemné, např. káva za cca 8Kč, 2dcl sodovky (a teď se podržte) za jednu korunu. Milena si dává modrou paní,  Lenka nás stále ponouká, abychom si dali špinavou sklenici  a nakonec ji dostává. Všichni vše koštujeme (DOBRÉ) a ani se nám nechce už nikam jet.

Úterý 2.7. - Proti větru za Maričkou Magdonovou

No, takhle prudký protivítr jsme tedy nečekali. Na frekventované cestě Ostravicí to s námi móóc pěkně mává. Když se rozhodujeme, že ze silnice uhneme a pojedeme po souběžné cestě, stávají se z nás průkopníci slepých uliček, tudy cesta skutečně nevede. Marička Magdonová - pomníkPokorně se vracíme (aspoň chvilku je to po větru) na silnici abychom po 500 metrech správně zahnuli k přehradní hrázi vodní nádrže Šance. Tu nyní objíždíme z druhé strany a dostáváme se do Starých Hamrů. Milena nám ukazuje místo, kde v chatě 2x2 metry spala s ostatními šesti (nebo osmi) dětmi na prázdninách jako holčička. Přesunujeme se k pomníku Maryčky Magdonové (Hana včera recitovala tuto Bezručovu báseň) a u poblíž stojícího kostela doplňujeme kalorie. MáPřehrada Morávka manželka se dozvonila (když je zavřeno, tak zvoňte) do obchodu U Maryčky a dostáváme navrch míšu. Energii tedy potřebujeme, protože stoupání na Grúň je také výživné. Následuje Švarná Hanka, setkání s pěší částí výpravy (chválí nám česnečku v restauraci na Bílém Kříži). Na Bílém Kříži se nedozvídáme, jestli je tento postaven na paměť pašeráka (Lenka) nebo myslivce-pohraničníka (verze Dušana), takže jejich sázku nemůžeme rozhodnout. Navíc nemají česnečku, ještě že tu mají pivo.
Sjíždíme mnoho kilometrů k přehradě Morávka a přes Pražmo, Raškovice a Janovice (smočení se v Ostravici) se vracíme na základnu.

Středa 3.7. - Rá Ra Ra Ro

Dnes vyjíždíme s Hanou sami, ostatní kombinují auto a pěškobus. Tak stručně: přes Čeladnou podél Čeladenky a Magurky do ztok k chatě Martiňák po červené jedeme na Pustevny (zmrzlina od Ivy, Dušana a Lenky). Dále socha Radegast Radegasta a RadhošťRadhošť. Zde na opravě pracují tesaři a klempíři. Otevřeno má být jen v sobotu a v neděli, ale máme štěstí, jsou zde dva hoši, kteří chtějí za vstup na věžičku jen 5Kč. Vstupenku nedostáváme a hoši to za chvíli balí. Tak nevíme, komu jsme přispěli...
Sjíždíme do Rožnova, kde hned na začátku je taková atrakce, trampolíny spojené s "bumbí džampingem", to poreferuje Lenka s Dušanem, nechte si vyprávět. S Hanou si prohlížíme expozici v Mlýnské Dolině, kromě valchy, pily, mlýna a kovárny je zde dnes i milíř na dřevěné uhlí.
Večer (stejně jako v předchozích dnech) nacvičujeme za Haniny metodické pomoci country tance.

Čtvrtek 4.7. - z garáže na Prašivou na cvičení tajči

Konečně došlo na Dušanova slova, je pod mrakem. Když vyjíždíme, neprší, ale po přejezdu jezu začíná ceďák. Schováváme se pod stříšku před garáží. Za chvilku přijíždí pracovník povodí Odry a místo, aby nás vyhodil, nám otvírá garáž a poskytuje nám azyl. V garáži je i umývadlo se zrcátkem, čehož hned využívá ženská část expedice k okrašlovacím akcím.
Po cca 30 minutách děkujeme a pokračujeme na Prašivou. Své svaly zatěžujeme náročným stoupáním do restaurace pod Prašivou. Tento podnik bychom mohli doporučit qůli sqělým polévkám, ale jméno si kazí neochotnou obsluhou, čajem s citronem bez citronu a příšernými pánskými záchody.
Poté, co se rozhodujeme pokračovat a vycházíme před chatu, se svatý Petr rozhoduje, že zase spustí vodní stavidla. Krátíme si čekání cvičením tajči pod vedením Lenky. Když čekání trvá již moc dlouho, sjíždíme za deště s rozhodnutím, že se vrátíme do Frýdlantu. Pod kopcem ale přestává pršet a tak cestu prodlužujeme na vodní dílo Baška, kde se dá normálně koupat. Teď je to ale jen na pobyt v bufetu, kde jen Ivě se nesráží mléko v kávě (reklamace úspěšná).
Při cestě zpět jsme pořádně promočeni, ale dojem ze dne vylepšuje teplá sprcha a hlavně večer a noc s tancem u cimbálové muziky (děkujeme Juro).

Pátek 5.7. - Od Janáčka přes Tatru za Burianem

Ráno se na nás směje sluníčko a nic nebrání cestě přes Kozlovice do HukvaldHukvaldy , která je zpestřena přenášením kol přes ohradu. Moc pěkně to děvčatům a Dušanovi šlo, já jsem jim pomoci nemohl, protože jsem je fotografoval. Projíždíme oborou-lesoparkem okolo sochy lišky Bystroušky na hrad v Janáčkových Hukvaldech. Po prohlídce ještě navštěvujeme hradní prodejnu s uměleckými předměty, kde zvyšujeme obrat (prsteny, tašky...)
Ve vedru naše další putování vede do Kopřivnice, kde při naší návštěvě velice pěkné muzejní expozice Tatry hlídá obětavě kola Milena. Pak zajíždíme ještě do Štramberka, kde Iva s Lenkou navštěvují expozici rodáka malíře Buriana a ač se má zavírat v 17:00, svým kouzlem přesvědčují a odchází v 17:15. Ha+Hy+Mi navštěvují věž s rozhledem, Dušan hlídá.
Obracíme se zpět a stoupáním do sedla Ondřejníku končíme dnešní den.

Sobota 6.7. - Cestou necestou na svatbu a za pštrosy do nebe

Trasa Ha+Hy: Staré Hamry, Sulov, Malý Polom, chata Slavíč, Milíkov, Guty, Komorní Lhotka
Kdyš jsme hledali poslední trasu, použili jsme k tomu nově zakoupenou mapu Cyklo od Shocartu. Tam byla tlustě vyznačená hřebenovka podél hranic se Slovenskem, která začíná na Bílém kříži. Zkonzultovali jsme to s Jurou a rozhodli, že objet to celé by vyšlo přes 90 km, takže pojedeme po naznačené trase a ve vhodný okamžik to obrátíme. Na Bílý kříž jsme jeli po silnici kolem přehrady a Starých Hamrů (tam jsme zamávali dejavákům jedoucím na Slovensko) a vystoupali nahoru silničkou, plnou provozu aut jezdících stejným i opačným směrem (spousta borůvkářů).
Na Bílém kříži jsme zjistili, že zde žádná cyklotrasa nevede, ale na mapě to vypadalo, že cyklotrasa vede zároveň s turistickou červenou. Vydali jsme se po ní, ale ouha, jednalo se o typickou hřebenovku plnou kamenů, kořenů, bahna .... No, byli jsme rádi, když jsme najednou vyjeli na asfaltku. Jenže červená ji jenom "lízla" a opět se drala do kopce plná šutrů. Naštěstí kolem jeli cyklisté, kteří nám prozradili, že z asfaltky se dá po celkem slušné cestě uhnout na Slavíč (chata) a odtud vede asfaltka k přehradě na Morávce. Vyrazili jsme tedy po asfaltu s tím, že v nejhorším někde vyjedeme. Naštěstí jsme skutečně správně odbočili a najednou se opět ocitli na červené. Jaké však bylo naše překvapení, kdyš jsme na rozcestníku četli údaje, které se zcela rozcházely s mapou.
No zkrátím to, na chatu Slavíč jsme dojeli, tam měli velkou nástěnnou mapu a podle ní jsme vybrali další cestu. Kousek jsme sice ještě sjížděli po šutrech, ale pak jsme se dostali na asfalt.
Při průjezdu Milíkovem jsme zahlédli na louce družičku a za chvilku na krásné prosluněné louce celou svatbu, chystající se na hromadné foto v přírodě. Drze jsme se před ně vecpali a foto vylepšili cyklistou s kolem před ženichem a nevěstou.
Po 10 km nás čekalo další překvapení, pštros u cesty. Bohužel právě došel film a tak budete o foto "Hana a pštros" ochuzeni.
Po průjezdu Komorní Lhotkou nás čeká poslední překvapení, stožár (5m), na jehož vrcholu na plechové tabuli (1x2,5 m !) bylo nápis ve smyslu "Zpět k bohu a přírodě". To vše vylepšeno vrtulí z malého letadla.
Pak již v pohodě dojíždíme do Frýdlantu. Původně jsme měli naplánovaný příjezd v 17 hod., ale měli jsme přes hodinu zpoždění a 93 km v nohách, takže po sprše jsme naložili auto a vyrazili k domovu. U pumpy ve Frýdku jsme zjistili, že máme téměř prázdné přední kolo, ale Hynek ho dofouknul a vydrželo až domů.

Suma sumárum, SUPER


Další odkazy (jiné než v textu nahoře)